aní učitelka požádala žáčky z první třídy, aby nakreslili něco, za co by chtěli Pánu Bohu poděkovat. Říkala si, že ty děti z chudých čtvrtí nemají mnoho věcí, za které mohou být vděčné. Ale věděla, že téměř všichni nakreslí dorty nebo plné stoly. Překvapil ji obrázek, který nakreslil Tino. Byla na něm ruka. Ale čí ruka to byla? Celá třída byla abstraktním obrázkem nadšena. "Podle mě je to Boží ruka, která nám přináší jídlo," prohlásil jeden chlapec. "To je ruka zemědělce," oponoval druhý, "protože ten chová slepice a pěstuje brambory na hranolky." Zatímco ostatní pracovali, sklonila se učitelka k Tinovi a zeptala se ho, čí ruka to je. "Ta je vaše, paní učitelko," zašeptal chlapec. Pamatoval si totiž, že ho každé odpoledne brala za ruku a vyprovázela ke dveřím. Byl ze všech nejmenší. Vyprovázela tak sice i jiné děti, ale pro Tina to znamenalo hodně.
.
Už jsi někdy přemýšlel o nesmírné moci svých rukou?měli bychom se naučit zachovávat "přikázání hospodyně":
"Jestliže na tom spíš, ustel to.
Jestliže si to oblékáš, pověs to.
Jestliže jsi na tom jedl, odnes to do dřezu.
Jestliže po tom chodíš, vyklepej to.
Jestliže to otevíráš, zavírej to.
Jestliže to vyprázdníš, naplň to.
Jestliže to zvoní, odpověz.
Jestliže to mňouká, nakrm to.
Jestliže to pláče, měj to rád."
pro tebe šárinko